hra je na neurčito ve stádiu spánku
registrace nejsou přijímány

Rhambwört

8. června 2016 v 15:52 | Nivaz |  Postavy


ID:Rhamb

Jméno: Rhambwört
Věk: 763 let
Rasa: Wath'rekah-ohnivý
Level: 1
Třída: Obojetný
Typ:
Dýkař





Schopnosti a zajímavosti
Díky svému stáří je Rhamb poměrně všestranný. Řekněme, že umí od každého trošku. Jistě, ne všechno mu jde a ne všechno ho baví, ale když mu dáte do ruky jakoukoliv zbraň, s největší pravděpodobností bude vědět, jak s ní zacházet. Ale ne se všemi to umí dobře.
Ačkoliv jeho rasa zbraně příliš nepoužívá, on je výjimka. Zamiloval si vrhání nožů / dýk. A díky tomu má doma celou zásobu. Některé jsou poznamenaná letitým používáním, ale pár z nich je z dobré a kvalitní slitiny, takže jsou minimálně poškozené.
Nejhlavnější zajímavostí je průsvitnost jeho iluze při silných emocích. Hlavně vzteku a chtíči. Když se například opravdu velmi rozzlobí, iluze lidské podoby na jistých částech zprůhlední, nebo dokonce zmizí. Takže místo klasických duhovek s panenkou se objeví čistě oranžové duhovky bez bělma. Nebo se změní modré žíly na rudé, či zostří zuby do tenkých oranžových jehliček, případně zmizí nos. Většinou se ta změna projeví v obličeji a na krku.




Povaha

Rhambova povaha je komplikovaná stejně tak, jako je komplikovaný on sám. Život ho naučil hodně a obzvlášť v Iscaraalu, protože i když to někomu nepřijde, není to procházka růžovým sadem.
Ale od začátku: Nejlépe ho charakterizují dvě slova. A to samotářský a odtažitý. Což se velmi projevuje v konverzaci s osobami, se kterými se nezná a hlavně ani nechce znát.
Spoustě bytostí může přijít zlý, což on někdy je, ale hlavně to dělá ta odtažitost. Nezajímají ho osudy druhých ani to, jak smutně začal jejich život, že nemají kde bydlet, co jíst nebo že jim umřela kočka. On si prošel svým, ale sebral se a dotáhl to až sem. Je zastáncem 'pravidla' -> "Co se naučíš sám, to nikdy nezapomeneš."
Když se vrátím k jeho povaze, je nutné zmínit, že je to poměrně sadista, ale to bude tím, že jako Wath'rekah se živí uleželými mrtvolami a díky své práci je občas potřeba násilí. Už jste někdy viděli, že by někdo z nějakého hříšníka dostal odpověď tím, že by ho milým tónem poprosil? Já tedy ne a Rhamb tuto "hodnou" metodu ani nezná. Ovšem díky jeho lékařským znalostem přesně ví, kdy má přestat a jak někoho dlouho udržet naživu.
Každé své důležitější rozhodnutí si pečlivě promýšlí. Má rád svůj zadek a nerad by o něj přišel (o život, kdyby to někomu nedošlo). Nedělá mu problém někoho zabít, nebo třeba jen zastrašit. Ba naopak to dělá rád. Hlavně to zastrašování. Jeho pravá podoba je totiž poměrně dost děsivá. Obzvlášť zubatý úsměv, který zdobí jeho tvář bez nosu a dvěma rudými body, které jsou jeho očima. Věřte, že některé bytostí, které ho zahlédly v noci ve svém pokoji, nebo jen okně, zešílely. On takový zubatý ohnivý úsměv s rudýma očima není v noci nic příjemného.
Ovšem má i pár relativně kladných vlastností. Nikdy nelže. Raději se odpovědi vyhne, než aby lhal. Dodrží všechny své sliby a občas, když je v dobré náladě, což poznáte, protože to není nic častého, je i poměrně milý. Ale berte to s nadhledem, není to drbna a už vůbec ne společenský typ. Jeho milé chování spočívá v tom, že se s vámi v klidu baví a není tak úsečný, jako jindy.
Klidně mu nadávejte do háje zeleného, ale s ním to nehne. Pouze vás bude nehnutě pozorovat pohledem oproštěným jakékoliv emoce a čekat, co z vás ještě vyleze. Během toho se však v duchu bude rozmýšlet, zdali vás zabít a nechat ležet, nebo vás po čase sežrat, až se dobře uležíte, či jen pokrčit rameny a odejít.
Ano, je docela těžké ho naštvat, avšak ne nemožné. Ačkoliv je ohnivý, jeho povaha je spíš ledová. Dost často se jeho naštvání může splést s podrážděním. Reakce je totiž podobná, ale u naštvání je dobré se mu vyhnout obloukem. Avšak jak jsem již řekl, není lehké ho naštvat. A pokud mohu, nedoporučuji vám to.
Poslední dobou je Rhamb trochu živější, než býval. Ne, že by byl přátelštější, ale nějaké ta ironická či sarkastická poznámka, nebo sexuální narážka mu teď z úst vyklouzne častěji, než dříve. Jemu to nevadí, naopak ho to nějak začalo bavit. Kromě toho není nic lepšího, než zkazit epickou scénu nějakou poznámkou, že? A ačkoliv občas vypustí opravdu nevhodné poznámky, s ním to opravdu ani nehne. Klidně urazí i ženu, ale většinou se tomu snaží vyhýbat, protože není nic horšího, než uječená histerka. Takže pokud bude milejší než jindy, nedivte se.
Mezi zájmy, které má, patří hlavně jeho démonská kočka Shiena. Kdysi ji našel jako kotě a od té doby jsou spolu. Přesný věk vám neřeknu, ale takových 50 let to už bude. Kromě ní má rád ještě lov na škodnou. Ne, opravdu nemyslím Iscaraalskou zvěř. Mluvím o zlodějích, lapkách, různých trestancích, vyvrhelů společnosti a podobně. A proč? No jednoduše, Rhambwörta to baví a hlavně jsou z toho velmi dobré peníze. Navíc miluje získávání 'věcí' z bytostí. Takové upíří zuby, rohy démonů, uši elfů atp.. To je na trhu lahůdkou a kdejaký sběratel nebo bohatý mastičkář za ně dá docela slušný balík. A pro Rhamba je to vždy výzva. Kromě toho ale dělá i prospěšnou práci, aby si přeci jen nějak ochránil pověst. Baví ho lékařství a uznejte, že při jeho práci se to velmi hodí. Nestará se o to, kdo nebo co vám způsobilo vaše zranění. Je mu to jedno. Kromě ošetřování a šití má rád vítězství nad různými neduhy. Ačkoliv rád pozoruje, co je taková nekróza nebo infekce schopna provést, ale ještě raději nad nimi vítězí. Ne vždy se podaří, vzhledem k tomu, že v Iscaraalu je medicína teprve v rozvoji. A jeho zkušenosti z Vnějšího světa mu vždy příliš nepomohou.
Příběh
Jeho život se dá rozdělit do tří úseků. Život v Iscaraalu, Vnější svět a znovu Iscaraal. Ano, tušíte správně. Je jedním z mála, kteří se dostali z této země do Vnějšího světa a dokonce se zase vrátili. Vzhledem k tomu, že nemá nadání pro zjišťování přítomnosti portálu, je to docela obdivuhodné…

Bylo, nebylo… Ne dobře, to je příliš ohrané. A co třeba za třemi vršky a třemi potůčky? Taky známé… Asi to prostě vezmu tak, jak se mi bude chtít, to bude jednoduší…
S dovolením přeskočím jeho první krůčky, protože ty byly za dob krále klacka a ani on sám si je nepamatuje. Dětství měl relativně normální. Tedy normální z pohledu ohnivých Wath'rekach, ale to není důležité. A to samé se dá říct o jeho dospívání. Prostě klasický chlap, který prohání sukně holek a užívá si života.
Sice začátky byly těžké, jelikož je jeho tělo z části tvořené z živlu, kdeco spálil nebo rovnou zapálil, ale časem se to naučil ovládat, a čím byl starším, tím to šlo lépe. Pro zvídavé duše bych rád řekl, že jeho nádobíčko i zadek jsou lidské, takže se nemusíte bát, že by vám propálil židli po babičce, nebo… řekněme spálil útroby.
Jak léta plynula, Rhamb se ve všem zlepšoval a ačkoliv jeho rasa zbraně příliš nevyhledává, on jim nějak propadnul. A to hlavně vrháním nožů a dýk. Už ani neví, jak se k tomu dostal, možná ho fascinovalo hecování jeho vrstevníků jiné rasy, když se sázeli, kdo hodí nejdál, nebo nejpřesněji. Či to zahlédl v nějakém boji nebo hospodě, ale totálně tomu propadl. Nejdříve trénoval potají, ale pak se rozhodl, že vlastně není co skrývat. Zpočátku se mu příliš nedařilo, ale vůlí a pílí docílil toho, že brzy do oka i ruky dostal správný švih i mušku a dařilo se mu strefovat určené cíle.
Avšak vrhání dýk nebylo jediné, co Rhambwörta lákalo. Ačkoliv to bude možná divné, vždy ho fascinovali lidské nemoci a jiné neduhy. A to jak nemoc samotná, tak i jejich následná léčba. A díky této fascinaci se dostal k léčení. Ovšem nejdříve tomu předcházely roky učení, které nebylo lehké. Poznat všechny byliny, zapamatovat si, k čemu slouží a jak je správně připravit. Namíchat tinktury či "lektvary", vyrobit masti,… Bylo toho hodně, ale on setrval a časem, když mu začali i lidé věřit, se z něj znal docela známý doktor, který se na nic neptá a hlavně si vše nechává pro sebe.
Bohužel si tohoto postu neužil příliš dlouho. Jednoho dne, když se zrovna procházel lesem, zakopl o kořen a místo, aby dopadl na zem pokrytou jehličím, spadlým listím a drobnými větvičkami, zabořil hlavu do čerstvě zorané půdy.

Jak vás jistě napadlo, ocitl se ve Vnějším světe, protože čirou náhodou prolétl portálem. Jistě si dokážete představit, jaký šok a zděšení to pro něj bylo. Ačkoliv mu táhlo na tři sta let, takže měl již spoustu zkušeností, Vnější svět byl pro něj něco jako pro malou rybku z rybníčka velký oceán.
Ano, sem tam se doslechl, že ten či onen se dostal nebo vrátil do / z Vnějšího světa, ale toto téma bylo na Iscaraalu tabu. Netušil proč, ale raději nehodlal nic riskovat a tak se neptal.
Ocitnutí se v neznámé zemi, bylo velmi těžké. Neměl sebou nic, je to, co měl různě zašantročené po kapsách nebo v brašně, kterou nosil stále sebou. Netušil, kde je nejbližší civilizace ani, jestli se s nimi domluví. A už vůbec netušil, co případně řekne. Zachvátila ho panika, ale vzchopil se a vydal se hledat nejbližší obyvatele, aby zjistil, jak mizerně na tom je.
Začátky byly těžké. Vysvětlovat, kde se vzal, co to má na sobě, odkud je, co se mu stalo (rozhodl se hrát si na ztrátu paměti),… Bylo toho moc a on měl již několikrát nervy natolik v kýblu, že měl chuť všechny podpálit. Ačkoliv se udržel, stejně se dostal do vězení, protože svým zjevem ani chováním nezapadal do doby, která na zemi panovala.
Naštěstí se tam nezdržel dlouho. Avšak jednu pozitivní věc to mělo. Jeho spoluvězeň byl sice krapet šílený, ale za to mu pověděl vše důležité a on tak byl v obraze. Následovaly roky učení se novým mravům a zvykům, prohánění sukní a také se znovu vydal na dráhu lékaře. Ačkoliv měl již vystudováno v Iscaraalu, Vnější svět na tom byl poněkud lépe a tak se učil novým a novým věcem.
Po několika letech byl vždy problém s jeho vzhledem. Ačkoliv stárnul, díky dlouhověkosti to nebylo tak patrné, jako u lidí. A i když mohl vždy trošku zestárnout vzhled své iluze, dělal to nerad. Necítil se prostě starý. A tak raději vždy jednou za čas změnil město a tak různě se pohyboval po světě. Díky tomu se připlet i do mnoha válek, které ho časem poznamenaly.
Ačkoliv většinou složil spíš jako "polní doktor", častokrát se dostal do přímého střetu a byl mezi těmi, kteří chladnokrevně zabíjeli pro svou zem či království. A to nebyla jediná devastující věc pro jeho mysl. Ačkoliv pokrok hnal lidstvo kupředu, on stále víc vzpomínal na Iscaraal. Na dopravu koňmi, na čistý vzduch, souboje s pravidly, čest,… Autům příliš nerozuměl a v dobách největšího rozvoje průmyslu se uchyloval na venkov. Sice se medicína hnala kupředu skoro mílovými kroky, ale na Rhamba dopadaly stinné stránky a dříve optimistický a zábavný muž se postupně uzavíral do sebe a držel si odstup od všech, které nepovažoval za opravdové přátele. I těch však postupem času ubývalo a Rhambwört začal přemýšlet o smrti.
Nejdříve se pokoušel dostat do Iscaraalu, protože ho poháněla myšlenka, že portály jsou obousměrné. Ale nedařilo se. Hledal o tom veškeré informace, ale lidé to považovali buď za satanův výplod, nebo později za mimozemskou přepravu a tak byla většina informací buď přikrášlena, nebo utajena. Po letech hledání, dalších válek, rozvoji technologie a podobným věcem se Rhambwört uchýlil do Austrálie. Ačkoliv ani tam nebyl zpočátku zrovna klid, rozhodl se skrývat v okolí Ruapehu, což je jedna ze sopek, která se v Austrálii nachází. Nikdo ho tam nehledal, nikdo tam nechodil a on měl klid od světa a spoustu času na rozjímání.
Ale jeho myšlenky se stále víc a víc stáčely ke smrti. Bylo by to tak snadné. Odplout na moře a skočit do něj. Brzy by jeho žhavá podstata vyhasla a on by skončil na dně oceánu jako další kus šutru. Jeden by řekl, že by bylo lepší nechat se zabít v boji, ale on to tak nevnímal. Pro něj to znamenalo osobní porážku. Že nebyl tak dobrý, aby přežil. Jo, čest je někdy svině.
Když se však schylovalo k nejhoršímu, stal se malý zázrak. Rhamb čirou náhodou ve větší průrvě pod sopkou objevil kotě. Zpočátku si myslel, že je to kočka, která sem přišla zemřít, ale její zvláštní mňoukání ho donutilo ji odnést ven na světlo. A tam strnul zděšením u úžasem zároveň. Kočka byla zraněná, ale po těle měla malé výrůstky, které připomínaly růžky a na ocásku se ji pomalu rýsovaly malé ostny. Také tlapky vypadaly nějak moc velké a ty její oči! Chtěl ji nechat na pospas svému osudu, ale přeci jen jeho doktorské já se probudilo a tak se o kočku postaral.
Jakmile však zesílila, Rhamb schytal několik bolestných škrábanců a jiných zranění. Proto se rozhodl, že ji nechá být a už se dál o ni nestaral. Ona však pořád přicházela a tak mu to nedalo a začal se o ní opět starat. Postupem času vzniklo velmi pevné pouto mezi zvířetem a jím. A díky tomu zahodil myšlenky na smrt. Sice se jeho povaha velmi změnila a odtažitost mu zůstala, Shiena, jak zvíře pojmenoval, mu dodávala naději a zvláštním způsobem ho uklidňovala.
Jak rostla, bylo mu jasné, že to není obyčejná kočka, ale nějaký démon a to se mu poté i potvrdilo. Důležitější však je, že zase začal tak nějak žít a byl rozhodnutý se vrátit do všedního života. Když si však sbalil svých pár švestek, vzal Shienu do náruče a začal s ní slézat ze sopky, příkrý sráz způsobil, že mu uklouzla noha a společně se kočkou padali. Místo pořádných pohmožděnin, a klidně i smrti dopadli na měkkou trávu, místo ostrých a tvrdých kamenů.

Rhamb to nejdříve nechápal, ale pak mu došlo, co se stalo. Znovu se ocitl v Iscaraalu, ve své domovině! Radost nastoupila až druhý či třetí den, protože zpočátku byl velmi v šoku. Shieně to bylo docela jedno, ale on se z toho nemohl nějak vzpamatovat. Jeho poznamenaná mysl lidskou krutostí, nesmyslností a činností to prostě nedokázala vstřebat.
Pár dní trávil na místě svého dopadu a jeho okolí, ale poté se vydal na nejbližší cestu do jakéhokoliv města. Chtěl najít svou rodnou vesnici Genviir a také doufal, že najde i svou rodinu. Jeho kroky ho však zavedly do místa jeho dětství. Avšak místo domů, stavení, krčem a jiných věcí byla vesnice vypálená do základů. Nejdříve si nebyl jistá, zda je to opravdu Genviir, ale po chvíli procházení již dávno vyhasnutým popelištěm narazil na jisté věci, které si ze svých mladistvých let pamatoval. Byla to další rána, kterou nesl možná ještě hůř, než svůj pobyt ve Vnějším světě.
V nejbližším městě se poptal, co se stalo, a dozvěděl se, že vesnici kdysi dávno přepadla velká skupina lapků a vypálila ji do základů. Spousta obyvatelů zemřela a některým se povedlo uprchnout. Rhamb doufal, že jeho rodina je mezi uprchlíky a tak se je se Shienou v patách vydal hledat. Po dlouhém pátrání nakonec svou rodinu našel. Tedy jen jednoho. Otce. Ačkoliv byl sešlý stářím a poznamenán událostmi, stejně ho Rhambwört poznal.
Následovalo několik let strávených společně s otcem, kdy mu vyprávěl, co se stalo, že tak náhle zmizel a jak poznal Shienu. A Otec mu na oplátku vyprávěl, co se změnilo v Iscaraalu a jak došlo k tomu přepadení. Důvod se prý nikdy nedozvěděli, proč zrovna Genviir, ale lapkové či bandité si prostě nevybírají.
Poté se Rhamb začal postupně začleňovat zpět do Iscaraalského života a dohnal všechny ty roky, které tu nebyl. Znovu se vrátil k léčení, a ačkoliv toho věděl víc, díky pobytu venku, s nikým o tom nemluvil. Nechtěl se dostat do problémů a také mu to ne vždy bylo k užitku. Kromě toho se začal věnovat všemožnému bojovému umění, ale jeho záliba ve vrhání dýk přetrvala. Některé zbraně ho příliš neoslovily, ale stejně se s nimi jakž tak naučil zacházet. Nikdy nevíte, co vám v boji padne do ruky.
A jelikož si vyčítal, že tu nebyl, když jeho vesnici přepadli lapkové, vydal se na dráhu nájemných zabijáků. Sice tajně a ne příliš často, ale to nebylo důležité. Musel si dávat pozor. A díky tomu se seznámil s jistým Temným elfem, jehož jméno je Morgl. Setkali se náhodně při plnění špinavé práce, ale nějak si padli do oka a Rhambovi se s ním dobře pracovalo. Je zatím jediný, kterého považuje za jakéhosi přítele.

Nyní mu táhne na 800 let a v Iscaraalu má své místo. Sice není nijak důležitý, ale přeci jen je jistým článkem. Kdysi milá a nadšená povaha se nevrátila a on zůstal odtažitým a chladným Wath'rekach. Jeho další život je ve hvězdách a doufejme, že ještě nějaký ten pátek tady bude.
Dovednosti
Síla: 22
Výdrž: 20
Rychlost: 23
Obratnost: 25
Magie: 22

Typ magie

Živel oheň: 2
Iluze:1

Vybrané:
Rezistence10
Psychika10

Inventář
U sebe má vždy tak porůznu poschovávané nějaké ty dýky či nože k vrhání. V brašna s jeho doktorským nádobíčkem - masti, léky, jedy, sušené bylinky atp. má i 'nůž' na bylinky. Taky má u sebe vždy měšec s mincemi. Není to sice velké jmění, ale v klidu by s tím nějaký ten den vystačil. A v neposlední řadě své poznámky a něco na psaní.

Plague by alecyl


Shiena
Díky tomu, že je Shiena zvířecí démon, má jisté schopnosti. Její drápy se dokáží rozžhavit, takže pokud vás v tu chvíli byť jen škrábne, udělá vám vypálenou rýhu do masa, takže jizvy po tom zranění jsou opravdu ošklivé. Dále se umí zjevovat a zase mizet dle své potřeby - přemisťuje se, ale jen na kratší vzdálenosti. A kromě velké síly a rychlosti může přinutit jakoukoliv bytost, aby se jí zahleděla do prázdných očí a na kratší dobu jí tak ochromí šíleným strachem -> bytosti jsou několik minut v jakémsi transu a na nic nereagují. Může ovlivnit až dvě bytosti zároveň. Avšak jí to dost vyčerpává, a to i v případě jen jedné bystrosti a ten "trans", během kterého jsou ponořeni do strachu, trvá nanejvýš několik málo minut. Dost na to, aby Rhamb stihl případně utéct, bylo by to potřeba.

Příliš tuto schopnost nevyužívá, protože po jejím použití je zesláblá a nějaký čas trvá, než opět nabere síly.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rhamb Rhamb | 24. srpna 2016 v 21:35 | Reagovat

Prosím o přidání do povahy před jeho zájmy, což je poslední velký odstavec :D

Poslední dobou je Rhamb trochu živější, než býval. Ne, že by byl přátelštější, ale nějaké ta ironická či sarkastická poznámka, nebo sexuální narážka mu teď z úst vyklouzne častěji, než dříve. Jemu to nevadí, naopak ho to nějak začalo bavit. Kromě toho není nic lepšího, než zkazit epickou scénu nějakou poznámkou, že? A ačkoliv občas vypustí opravdu nevhodné poznámky, s ním to opravdu ani nehne. Klidně urazí i ženu, ale většinou se tomu snaží vyhýbat, protože není nic horšího, než uječená histerka. Takže pokud bude milejší než jindy, nedivte se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama