hra je na neurčito ve stádiu spánku
registrace nejsou přijímány

Srpen 2016

Hakenor Yahmell

31. srpna 2016 v 22:00 | Nivaz |  Iscaraal
Hakenor Yahmell
Hakenora Yhmell (zkráceně HY) je název pro největší, nejrozšířenější a nejmocnější organizaci v Iscaraalu. Neví se o ní téměř nic až na její jméno a služby, které poskytuje. Místo jejího pobytu, jméno jejího vůdce, dokonce i doba, ve které vznikla, jsou neznámé. Mnoho lidí, hlavně těch majetných, vyhledává její služby. Je známá pro svou diskrétnost, přesnost, výkonnost a preciznost.
A co že si to od ní můžete koupit?
Skupina se zabývá obchodem s nejmodernějšími technologiemi z Vnějšího světa, mezi něž patří i zbraně. Zaměstnává nájemné vrahy, kteří jsou ve svém oboru špička a vlastní nejrozsáhlejší špionážní a informační síť v Iscaraalu, která proniká i do Vnějšího světa. Je tedy jasné, na co si ji lidé najímají. Většinou chtějí zbraň na svého nepřítele, či poslat vrahy na svého nepřítele, nebo se něco dozvědět o svém nepříteli. Tak či tak má organizace prsty snad ve všem nelegálním, co jen v Iscaraalu lze a to včetně drog.
Má spoustu známostí a styků na vysokých místech a nejen pánové a dámy vládnoucí rodovým územím jsou jim lecco dlužni.
Organizace je velmi dobře finančně zajištěna a to hlavně díky své spolehlivosti, která jí umožňuje diktovat si vysoké ceny.
Neoficiálně je jednou z velmocí, která vládne Iscaraalu. (Velká bábovička)
Ví o všech portálech z Vnějšího světa, které se zatím objevily a neustále kontroluje průniky jak do dovnitř tak ven z Iscaraalu. Také má informace o všech, co kdy prošli portály, potom, co je začali kontrolovat.
Hakenor Yahmel je nejobávanější organizace v iscaraalském podsvětí. Má moc, peníze a úctu. Ty, které považuje za "přátele", chrání a hlídá si je. Zradu netoleruje.

Hakenor Yahmel znamená Temná cesta, vstoupíte na ni také?

Náboženství Iscaraalu

28. srpna 2016 v 17:11 | Nivaz |  Iscaraal
Iscaraal nemá víru jako takovou. Nemá žádného jmenovaného boha, a přesto lidé věří a uctívají. Uctívají právě Strůjce jakožto člověka, který před šesti tisíci lety přivedl první faahe do Iscaraalu a dal šem tak možnost odloučit se od problémů tehdejšího světa. Faahe jako upíři, vlkodlaci, elfové a jiní se nemuseli například strachovat a skovávat před inkvizicí, která by je dozajista dala hranici.
Strůjce je uctíván jako nevyšší autorita Iscaraalu a všichni ho poslouchají.
Sigmael Theim však není to jediné, co Iscové považují za 'svaté'. Jako další velkou autoritou je samotná Norn-nul, strůjcovi Drimové Bahkleirani a samozřejmě legendy samotné. Báchorky s mýtickými tvory, kteří střeží mnoho mocných artefaktů. Také se ne nadarmo v Iscaraalu říká: Legenda je legendou jen tehdy, když zjistíte, že to co se v ní píše, neexistuje. Iscové vědí až moc dobře, proč říkají toto přísloví...Jak již bylo mnohokrát psáno, legendy a mrtví zde ožívají.
A tak někteří nevěří, někteří přímo vědí a mohou proto vyprávět.
Vypráví o smíchu, o mrtvém lese, který žije, o zvonících a největší a nejsilnější armádě Světadílu.
Ale je toho tolik, v co Iscové věří, že to snad ani nejde spočítat.
Dají se ještě jakžtakž přebrat ty velké, proslulé legendy, ale u těch malých, kdo ví?

Uspořádání světa a moci

28. srpna 2016 v 16:58 | Nivaz |  Iscaraal
Jak je známo většina územních celků má nějaké uspořádání, či státní zřízení, které je nezbytně nutné pro chod dané oblasti a Iscaraal není žádnou výjimkou.


Nivaz: Ne, admin nehodlá krákat zdlouhavě o politice a kdo je manažer koho, kdo s kým drží mír a kdo se handrkuje o dva koše jablek. A vůbec, myslíte si, že Iscové znají pojem manažer? Ne, já taky ne, a proto jsem ho použila! Jenom si tady ujasníte pár věcí a to jestli je použijete, máte ve svých ručičkách. Hau… Kus sýra domluvil.

Iscaraal je rozdělený na části, kterým se říká Lony (j.č. Lon) Každý takový územní celek se dá porovnat s kantonem(Kanton-část (kraj) v zemi, ve které platí úplně jiné zákony než v jiném kantonu). Každý Lon má své vlastní hlavní město, ve kterém také sídlí hlava celého území. (To, velké červené) Pro nás, obyvatele Šedoskalí je hlavním městem Gaalla-thain.
Pod každé město spadá několik menších měst a pár desítek vesnic o které se musí město starat. Což j logické…Každému Lonu vládne vládce, kterému se opravdu originálně říká Lonor. Ten má pod patronací armádu tohoto celku, všechny vesnice, sídla, trhy, zkrátka vše a v Lonu je většinou ten nejbohatší a neuznávanější. Veškeré stavby mu odvádějí daně. I když podle kraje, každý má právo a povinnosti jiné. Některé celky musí odvádět Dalzu, což je něco jako desátka.
Nivaz: Vzpomínáte na to, jak jsem říkala, že to nebude dlouhé plkání o politice. Muhaháá… Lhala jsem.

Mezi Lony vždy panují jisté neshody, nebo dokonce i nějaké války, když se nepohodnou. Nyní je však asi pět let klid, což se dá považovat za nový rekord v novodobých dějinách Iscaraalu. Na druhou stranu je smutné, že jediný, kdo kdy opravdu sjednotil Iscaraal a stal se jeho prvním i posledním panovníkem, byl Strůjce… Což už je nějaké to tisíciletí…konkrétně šest.

Ovšem je zde výjimka, mezi Lonory a Lony, asice oblast kolem Hlavního města Astalaktu a Northaaru a horou Nemm. To je vlastně územní celek, který je nad všemi Lony, ale nerozkazuje jim. Jednak protože územní celek nemůže rozkazovat a zadruhé, že je to vlastně půda, zasvěcená Strůjci a tu se nikdo z Iscaraalu neodváží 'znesvětit'
To však neznamená, že Astalakt není osídlen, právě naopak.

Astalakt, jakož to největší a hlavní město světadílu je i nejlidnatější. Žije v něm na 300 000 faahe.
Ve městě najde všechno, a když všechno tak opravdu, trhy, černý trh, velkou knihovnu, ale hlavní archiv a knihonu najdete v Galla-thainu, spoustu hospod, několik nevěstinců, hřbitovy a jiné legální či nelegální věci. Dá se zde také najít opravdu velký trh s Lygrtihy, a někteří stojí opravdu celé jmění.
Samotný Astalakt je nejstarší město celého Iscaraalu. Jsou pod ním staré kanalizační stoky a rozsáhlé katakomby. Povídá se o nich, že je tam pohřeb první strážce Sigmaela Theima, aby hlídal toto město a legendární trůnní sál se třinácti trůny. Nejvyšší trůn je Strůjcův, ostatní trůny jsou všech jeho dvanácti Drimů. A pak také v katakombách je vystavěný i sál, zasvěcený smrti. Trůn je vystavěný z různých kostí a dominantu tvoří lebka Wyverny.

Nyní odbočíme od hlavního města a vydáme se opět do kraje.
V Iscaraalu je možné živit se téměř jakoukoliv prací. Ať už jste košíkářem nebo kapitán armády jednoho z Lonnů nebo i nájemným vrahem…který je ostatně skoro legální. A ano skoro. Vlastně je zde tak trochu neoficiální vládce Iscaraalu, který má pod palce všechny Lonory a tak trochu na ně i dohlíží. Tím vládcem je již naše proslulá Velká bábovička.

~pro plnou velikost klikněte~


Xanlog

26. srpna 2016 v 23:05 | Nivaz |  Kroniky
Xanlog
Říká se, že když bude Iscaraal v nebezpečí, dokonce i sama smrt se postaví na jeho stranu se svým hrůzostrašným poskokem, který se postaví společně do čela k nejvyšším kapitánům Čtvrté jízdní. A kdo že je onen hrůzostrašný poskok?


Existují dvě bytosti, Xan a Noguun, které mají společné vědomí, cítění, dokonce v jeden čas i společné tělo. Jsou to dva nemrtví obrovští koně uznávající pouze Norn-nul a poté každý jednu pověstnou Ruku smrti. Však říká se, že jediný, kdo měl tu moc a sílu dokázat kreatuře svou nadřazenost, byl Strůjce. Od té doby nikdo nikdy Xana a Noguuna nezkrotil, a pokud je probudil, zaplatil za to životem. Taktéž existují báchorky, že zabití jsou trofejemi těchto tvorů.
Každý kdo chce jednu z těchto kreatur zhmotnit, musí jít k Oltářům hněvu a poklonit se koňské lebce posazené vysoko v monumentu a předložit jí cennou oběť v podobě zlata, krve a masa, duše, či mocného artefaktu. Jedině tehdy se kreatura zhmotní, avšak to je hra o život…
Nikdo tedy přesně neví, jak tito koně vypadají. Nicméně, jsou-li nemrtví, jsou zobrazováni jako koňské kostry lehce potažené prohnilou kůží a ochablými rozkládajícími se svaly, s kouřovou, nebo snad i bouřnou hřívou. Na jejich lebce je vždy znak, který je obrácený tomu druhému.
Ovšem tělo jednoho koně, vlastně samotná lebka, představuje pouze polovinu bytosti, jejíž doménou je hněv a předzvěst války samotné.
Jsou-li lebky vyjmuty z Oltářů hněvu a na znaky na čele položí ruku pověstná Pravá a Levá ruka smrti, lebky dostanou své hrozivé tělo, a těm kterým za něj vděčí, dovolí nasednout na jejich hřbet a ovládat je.
Avšak samotný poskok je jen jeden. Pokud přijde Norn-nul, Xan a Noguun přejdou na svou stranu, Xan na pravou, Noguun na levou a až se tak stane, jejich děla srostou a nohy, které měli u sebe, se ztratí, záď plece i nohy zesílí a na celém těle se objeví trnový postroj pro zápřah. A co se stane s hlavami?
Nyní před všemi stojí Xanlog, dvouhlavý válečný kůň smrti, jehož doménou je hněv a válka, jeho dary jsou nesmrtelnost, nebojácnost a věčná výdrž a nezkrotnost.
Se svou paní a s povozem zdobeným lidskými ostatky rozpoutají zkázu a chytí skoro každou duši a odvedou ji na Nul-sheiren.
A pokud skončí čas války, Xanloga se stane Xan a Noguun a z těchto dvou těl opět zůstanou dvě lebky posazené v Oltářích hněvu.

Akavirík Žravý

26. srpna 2016 v 18:17 | Nivaz |  Atlas

Akavirík Žravý
Akavirík je drobný obojživelník obývající bažiny a mělké vody. V období, kdy je vody dostatek, používá k pohybu čtyři tlapičky s blánami mezi prsty, jako ploutve. V období sucha pak po tlapkách s třemi krátkými prstíky nemotorně chodí, i když přesnější by bylo říci, že se jimi jen odráží a v bahně se klouže po břiše jako lyžích. Vcelku vzato tak vypadá jako vtipná, velmi vypasená ještěrka s velikou tlamičkou, jasně modrýma očima a pokrytá stovkami maličkých šupinek lesknoucích se jako stříbro.
Svoje jméno si Akavirík Žravý vysloužil zaprvé podle svého objevitele - přírodozpytce Arna Akavira a zadruhé podle toho, že jakmile ho Arno chytil a uzavřel do krabičky, aby ho mohl později lépe prozkoumat, Akavirík se z dřevěné kravičky prokousal ven a sežral vše ve svém dosahu. A jak se později ukázalo, i ve volné přírodě má Akavirík tuto vlastnost. Zůstává na jednom místě tak dlouho, dokud má ve svém dosahu jakoukoli potravu (drobné rybky, žáby, rostliny, mrtvoly, spící dobrodruhy…) kterou zvládne rozkousat. Teprve když už na nic dalšího k jídlu nenarazí, rozhodne se pohnout o kousek dál. Není proto výjimkou, že v neobývaných a téměř nenavštěvovaných místech s dostatkem potravy se Akavirík z původních dvaceti centimetrů zvládne během let propracovat až do velikosti jednoho metru.
S rozmnožováním je to u Akaviríka poněkud složitější. Vzhledem k tomu jak nerad se pohybuje by pro něj bylo velmi obtížné hledat partnera zrovna v době, kdy "je čas na množení". Proto oproti ostatním živočichům nemá určenou dobu páření v závislosti na ročním období, ale množí se prakticky kdykoli, kdy se setká s Akaviríkem opačného pohlaví. Po týdnu od té radostné události pak samička do bláta zahrabe snůšku deseti až patnácti vajíček a práce tím pro ni končí. Malí Akaviríci, tedy ti co přežijí, se vylíhnou po třech měsících a každý se už stará sám o sebe.
Maso akaviríků je velmi jemné, ale také tučné a vzhledem k jejich životnímu stylu zapáchá bahnem. Pro konzumaci se doporučuje zvířátko nejprve stáhnout z kůže, zbavit vnitřností, vykostit a jeho maso alespoň na jeden den nechat ponořené v mléku nebo čisté vodě. V případě nutnosti je možné Akaviríka sníst prostě opečeného nad ohněm, slabší jedinci pak ale mohou mít zažívací potíže.
~Druh vymyslela a sepsala Tersdin, Nivaz nakreslila~




Dammara

26. srpna 2016 v 12:36 | Nivaz |  Atlas
Dammara

Dammarové jsou Iscaraalští tvorové podobní plazům. Všichni by řekli, že to jsou jednoznačně ještěři, ale tím pádem jsou na omylu. Jedná se o savce. Dammara se dá přirovnat k ptakopyskovi. Jeho mláďata se rodí ve vejcích, ale sají mléko a v dospělosti loví živou kořist. Mají vynikající smysly i schopnosti. Velmi dobře slyší i vidí a po fyzické stránce jsou úžasně vytrvalí, obratní a rychlí. Obývají jak lesy, nebo pláně, tak i písčiny a vrcholky hor. Milují vodu. Často je lze u ní spatřit. Někdy to jsou úplní fantomové, které nelze bez magie, či velmi bystrých smyslů najít. Mohou žít jako samotáři, nebo ve smečkách. Dammarové nejsou stejní. Existují tři druhy a to: Dammara horský, Dammara Stepní a do třetice Dammara lesní. Všichni vypadají velice podobně, ale ne až tak, aby je nebylo možné rozeznat na první pohled i z dálky. Jsou vysoce inteligentní. Dokáží nejen mezi sebou výborně komunikovat a dokonce to zvládnou i s jinými druhy, dokonce i s lidmi. Jsou energičtí, hraví, ale také agresivní. Jejich zvláštností je rozzáření se při naštvání. Když se naštvou, tělo Dammary dokáže vylučovat látku zvanou nidrill, která je obsažena v pruzích na těle. Buňky s tímto tmavějším, nebo světlejším pigmentem (pruhy) vyloučí látku a ta začne světélkovat. Záře však po několika sekundách mizí, ale pokud udělají nějaký výpad, či jen znovu zasyčí, nebo zavrčí, pruhy se opět rozzáří. Může vám to připadat jako pulzující světlo. A tak Dammarové předvádějí úžasná, však pro ostatní velmi riskantní představení. Jsou také velmi zákeřní, neboť umí výborně a rychle hrabat tunely v zemi, za kterých záhy útočí. V jednom momentě mohou vyskočit a při dopadu se znovu ponořit do země. Krom toho využívají tunely rozeseté po jejich území.
Dammarové se jim také říká proto, že mají vnitřek tlamy modrý. Dammara totiž ve starém jazyce znamená Modrá...

~Pro plné zorazení klikněte~
~Svítící dammara= Hněv~

Dammara Lesní
Dammara lesní je nejmenší typ ze všech Dammar. Dorůstá maximální délky 10m, což rozhodně není žádný drobeček. Nejsou moc silní, ale zato jsou nejobratnější a velmi rychlí (80-85km/h). Zdržují se především ve starých lesích, kde najdete ty největší stromy. V jejich kořenech mají nejčastěji svá hnízda. Tam vychovávají svá mláďata. Zdržují se v malých, třech až čtyřčlenných smečkách, ale mohou být i výjimky. Své tunely mají přímo u hnízd a využívají je k lovům i k tichému a nenápadnému přesunu po území. Každý typ Dammary se něčím od těch dalších typů odlišuje a to velikostí zbarvením, ale také schopnostmi. Lesní Dammarové jsou jedovatí. Z vnitřní strany nad špičáky mají jedovou žlázu, ze které je vypouštěn jed, který stéká v kanálku po vnitřní straně zubu. A když se tvor zakousne do kořisti, vypustí dávku jedu, toxiny v tekutině se dostanou do těla oběti, kde začínají okamžitě působit. Kořist je do třičtvrtě minuty mrtvá. Ale záleží také na kořisti. Mláďata Lesních Dammarů se už s jedem rodí a od třech měsíců, kdy vymění mléčné zuby za pevné, ho umí používat. Avšak pokud již mluvíme o potomcích, je dobré se jimi alespoň chvilku zabývat. Lesní Dammarové se páří jedenkrát za rok a březost trvá pět měsíců. Poté naklade jedno až tři vejce, která jsou v inkubaci asi další dva měsíce. Poté se z nich vyklubou malinkaté válečky na nožičkách sající mléko, které ale velmi rychle rostou. Do jednoho roku dosáhnout rozměrů dospělých. Pokud chcete potkat Lesního Dammaru, jděte do starého lesa s mohutnými stromy nejlépe s potokem, nebo jakoukoliv vodou a rozmyslete si, jestli to je dobrý nápad. I člověk je potencionální nebezpečí, nebo kořist. A pokud je odvážlivec naprosto šílený, může se pokust Dammaru zkrotit. Není to jednoduché, ale pár jedincům se to už podařilo.





Dammara Horský

Dammara horský je druhý druh Dammary, který patří do střední velikosti. Avšak střední velikost je 16m. Tito drobečkové se nacházejí ve vysokých horách, kde však ještě naleznete trochu vegetace a hlavně dostatek kořisti. Jsou vysoce přizpůsobiví a odolní díky různorodému horskému počasí také díky povrchu, po kterém se pohybují, někdy až rychlostí 85km/h. Horští Dammarové se převážně zdržují v malých smečkách o třech až pěti jedincích a sdílejí společné přístřeší, čili jeskyni. V jeskyni mají dalších tucet průchodů a chodbiček, které vyhloubili do měkkého kamene, anebo hlíny. Jak již bylo řečeno výše, mají z části diamantové čumáky, které používají pro hloubení svých průchodů, přesně jako nějaké buldozery a velice si pomáhají předními končetinami. Díky své adaptaci na život v horách jsou také velmi odolní vůči padání a mají také hodně silný odraz. Loví klasickými způsoby. Avšak jejich velkou výhodu při lovu představuje schopnost maskování. Dokážou na sebe vzít barvu i vzory povrchu a podobně sépie splynou s okolím. Dokážou se takto maskovat několik desítek minut a nehnutě tak čekat na ten správný okamžik dokonce i zakryjí svůj pach. Mláďata se však tuto dovednost naučí až několik měsíců po svém vylíhnutí a když jsou velmi mladá, může se jím s jejich schopností občas stát nehoda. Horští Dammarové však mají trochu jinou inkubační dobu. Březost trvá stejně dlouho a také období páření proběhne jednou do roka, ale inkubace vzhledem k horskému počasí trvá o měsíc déle. Poté také sají mléko, ale pevnou stravu mohou přijímat od jednoho měsíce svého života a opět dospívají v roce. Navíc jsou loveni pro svůj diamantový rypec, a proto už není tolik Horských Dammarů. Nicméně, ulovit tohoto tvora je velice, ale velice náročné, stejně tak, jako krocení.



Dammra Stepní

Dammarové stepní jsou největším druhem Dammarů. Ti největší mohou měřit i jednadvacet metrů. Již z názvu vyplívá, že žijí na rovinatých travnatých pláních. Vlastně je najdete nad na všech pláních Iscaraalu, pokud odpovídají jejich parametrům. Tento druh má totiž asi ta největší území také díky tomu, jak jsou velcí. A je také samozřejmost, že díky svým rozměrům potřebují i mnoho potravy. Opět loví stejným způsobem. Svými chodbami mají protkané snad celé teritorium. A že chodby u tohoto tvora nejsou vůbec malinké. Průměr chodeb činí asi okolo dvou metrů. Navíc se mezi nimi umí pohybovat ohromující rychlostí. Na povrchu e však téměř nic nedožene. Mohou totiž vyvinout rychlost až 98 km/h, což už je pořádná rychlost. A jsou schopni běžet touto rychlostí dosti dlouho, třeba i třicet minut, pak však musí odpočívat. Mezi jejich zvláštní schopnosti patří velmi silný a pronikavý řev. Je opravdu velmi nepříjemný a v určité blízkosti může vyvolat krátkodobou poruchu sluchu. Navíc je zvuk dost vysoký a pronikavý, takže do uší přímo bodá. Mláďata tuto schopnost však získají až v roce, kdy mají plně vyvinuté hlasivky. Tito Dammarové kladou vždy dvě vejce a ve většině případech se jim podaří odchovat všechna mláďata. Krocení tohoto typu je asi nejnáročnější, neboť díky velikosti a síle dokáže udělat pořádnou paseku.



Nordhuuwský cech

26. srpna 2016 v 12:16 | Nivaz |  Iscaraal
Nordhuuwský cech

Nordhuuwský cech je banda asi pět seti faahe, která se dala cestou vykrádání hrobek a překupnictví některých vzácných alchymistických surovin. Také jim nejsou cizí vraždy na objednávku, ale zdaleka v tom nehrají tak velkou roli, jako ona pověstná Velká bábovička. I oni jsou pečlivě hlídáni.
Nordhuuwský cech nemá moc diskrétnosti, ale na černém trhu je i relativně vážený protože nosí dost vzácných surovin a také občas prastaré artefakty, když narazí na nějakou pořádnou hrobku. Tak či tak, pokud se dostanete s tímto cechem do kontaktu, je dobré se mít na pozoru. Nejsou moc důvěřiví, a pokud se budou cítit ohroženi, je možné že k vám v noci přijde návštěva a polechtá vám střeva ostrou dýkou.
Na druhou stranu velmi dobře platí za cenné informace nebo i za to, že jim prodáte nějaké věci, které jste nasbírali.
Pokud hledáte ústředí skupiny, zajeďte si do Wenei, tam pokud dobře budete hledat, najdete jejich kontakt a pokud se s ním domluvíte a nabídnete nějaké cenné věci, je možné, že spolu začnete obchodovat.
Nordhuuwskému cechu velí Hirdeim aspoň pod tímto jménem je znám ve spodině společnosti. Býval to žoldák a velmi silný mág. Dokonce se říká, že je to Agorameei, ale kdo ví. Tato osoba, je také relativně opředena tajemstvím. Aspoň se to tak říká.

Hrobky Iscaraalu

25. srpna 2016 v 16:43 | Nivaz |  Iscaraal
Hrobky Iscaraalu

Hrobek je v Iscaraalu nepřeberné množství. Ať už těch významných obřích rozměrů, nebo i ty malinké rodinné, zajímavé a nebezpečné. Zkrátka, každý si tu přijde na své, ale jako samoobsluhu snů to neberte.
Tehdejší, ale i dnešní Iscové mají hrobky ve velké úctě. Obzvláště ty, které jsou obestřeny nějakou legendou, nebo se dokonce i ví, co je v těch hrobkách leží. Za takových to okolností se tam vydávají pouze opravdoví dobrodruzi, blázni a vykradači hrobů. Avšak narušení některých hrobek se přísně trestá, pokud vás ovšem nezabijí případní nemrtví nebo Bahkleirani.
Ano, Bahkleirani nejsou to jediné, co můžete v hrobkách potkat. Krom kolonií netopýrů a jiných živočichů se občas stane, že nějaké zbloudilá, nikoliv zatracená duše vleze do nějakého těla a pak se vám po dlaždičkách protloukají ozbrojení nemrtvý a případně Lichové, na které je dobré dávat velký pozor. Sice je můžete uslyšet. Cinkání zbroje, mečů a také ťapání na jejich seschlých nohou vydává po vás varovné zvuky.
Až potkáte nemrtvé v hrobce, nezděste se. Jsou to úplně nejnižší z bahkleiranů, avšak také dokáží zabít. Co například nedoženou svoji silou, nahradí většinou svým počtem.

Nebezpečí v hrobkách však ještě nekončí. Staří a i ti mladší Iscové byli vypočítavý a tak věděli, že i kdyby někdo do hrobek vlezl a prošel například mezi nemrtvými, neměl by se dostat k hledanému cíli. Proto do valného počtu hrobek přichystali pasti, jakožto překvapení pro ty, kteří obešli nemrtvé.
A že jsou různorodé.
Od jámy s ostny po sofistikované mechanismy, jako například samostříly, drtící zdi, anebo klasické čepele v závěsu. Prostě vysoká škála a hlavně nevítaná zábava pro toho kdo se k nim dostal a chce přes ně jít.
Některé hrobky jsou stavěné do velmi rozsáhlých komplexů, ale ne tak velkých, jako jsou Saahrakharské katakomby.

Zpětná vazba aneb komentáře na blogu

19. srpna 2016 v 0:13 | Nivaz |  Ostatní

Dámy a pánové, velice ráda bych vás požádala o aktivitu v komentářích na blogu. Nežádám vás, abyste komentovali každý článek, který zveřejním, ale pochope že váš komentáře je pro mě docela důležitá zpětná vazba.
Jistě se o tom můžeme pobavit na chatu, ale komentář je prostě komentář a ten nenahradíte. Tvůrci článku to vlastně také naznačí, že jste článek četli a také mu můžete sdělit váš názor, kritiku, pochvalu, nebo návrh.
Navíc je také užitečné sledovat blog, protož nevíte, co se kdy na něm šustne. A hlavně komentářem de facto odměníte toho, kdo si dal práci a napsal ho.
Díky za pochopení,

Nivaz, váš kus sýra

Jiný systém levelování

18. srpna 2016 v 10:31 | Nivaz |  Informace

Jiný systém levelování

Takže dámy a pánové, máme zde nové levelování a s tím například nadcházející těžkosti, ztrátu orientace, nervy na pochodu a jiné záležitosti. Samozřejmě zase vtipkuji, ale nový systém vtip není.

Rozřazení nových dovedností na začátku registrace
Jak jsem tak o tom přemýšlela, dospěla jsem k závěru, že nejlepší bude, když já sama určím, kolik budete mít dovednostních bodů u svých dovedností/talentů. To znamená, že u registrace nyní každý napíše ony požadované kolonky, bez dovedností. Avšak abyste se neděsili. Všechno se bude určovat podle zájmů, rasy, částečně podle věku, povahy a co jste udělali za paseku v příběhu. Takže nečekejte od admina… "Hm, tak tomhle člověku dáme random sílu třeba 40 i když je to mág…"
Nyní systémy jednotlivých tříd. Třídy budou tři a to Mág, Bojovník, Obojetný. Každá z těchto tříd bude mít vlastní typy a vlastní systém levelování, na který si budete také muset dávat pozor. Nuže přistupme k těmto třem.
Navíc, nelevlujete se jen při akcích na to nezapomínejte. Pár dovednostních bodů lze získat i interakcí s prostředím a
jiné.