Akavirík Žravý

26. srpna 2016 v 18:17 | Nivaz |  Atlas

Akavirík Žravý
Akavirík je drobný obojživelník obývající bažiny a mělké vody. V období, kdy je vody dostatek, používá k pohybu čtyři tlapičky s blánami mezi prsty, jako ploutve. V období sucha pak po tlapkách s třemi krátkými prstíky nemotorně chodí, i když přesnější by bylo říci, že se jimi jen odráží a v bahně se klouže po břiše jako lyžích. Vcelku vzato tak vypadá jako vtipná, velmi vypasená ještěrka s velikou tlamičkou, jasně modrýma očima a pokrytá stovkami maličkých šupinek lesknoucích se jako stříbro.
Svoje jméno si Akavirík Žravý vysloužil zaprvé podle svého objevitele - přírodozpytce Arna Akavira a zadruhé podle toho, že jakmile ho Arno chytil a uzavřel do krabičky, aby ho mohl později lépe prozkoumat, Akavirík se z dřevěné kravičky prokousal ven a sežral vše ve svém dosahu. A jak se později ukázalo, i ve volné přírodě má Akavirík tuto vlastnost. Zůstává na jednom místě tak dlouho, dokud má ve svém dosahu jakoukoli potravu (drobné rybky, žáby, rostliny, mrtvoly, spící dobrodruhy…) kterou zvládne rozkousat. Teprve když už na nic dalšího k jídlu nenarazí, rozhodne se pohnout o kousek dál. Není proto výjimkou, že v neobývaných a téměř nenavštěvovaných místech s dostatkem potravy se Akavirík z původních dvaceti centimetrů zvládne během let propracovat až do velikosti jednoho metru.
S rozmnožováním je to u Akaviríka poněkud složitější. Vzhledem k tomu jak nerad se pohybuje by pro něj bylo velmi obtížné hledat partnera zrovna v době, kdy "je čas na množení". Proto oproti ostatním živočichům nemá určenou dobu páření v závislosti na ročním období, ale množí se prakticky kdykoli, kdy se setká s Akaviríkem opačného pohlaví. Po týdnu od té radostné události pak samička do bláta zahrabe snůšku deseti až patnácti vajíček a práce tím pro ni končí. Malí Akaviríci, tedy ti co přežijí, se vylíhnou po třech měsících a každý se už stará sám o sebe.
Maso akaviríků je velmi jemné, ale také tučné a vzhledem k jejich životnímu stylu zapáchá bahnem. Pro konzumaci se doporučuje zvířátko nejprve stáhnout z kůže, zbavit vnitřností, vykostit a jeho maso alespoň na jeden den nechat ponořené v mléku nebo čisté vodě. V případě nutnosti je možné Akaviríka sníst prostě opečeného nad ohněm, slabší jedinci pak ale mohou mít zažívací potíže.
~Druh vymyslela a sepsala Tersdin, Nivaz nakreslila~



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama