hra je na neurčito ve stádiu spánku
registrace nejsou přijímány

Zvyky, symboly a slavnosti 1/2

28. října 2016 v 13:02 | Nivaz |  Iscaraal

Zvyky a symboly Iscaraalu.

Místní obyvatelé mají své zvyky, svátky a rituály, které jsou jejich neoddělitelnou součástí. Celou řadu z nich dost přísně dodržují a slaví. Tak se podívejme na některé z nich.
Symboly


Iscarian: Symbol loajality, odvahy, tajemnosti. Symbol světa a nadcházející noci.

Maska: Symbol moci, nesmrtelnosti, symbol Strůjce, symbolizuje den a začátek věků.

Lebka zvířete/zvíře (Jelen, vlk, medvěd, havran, had) Symbol síly země, lesů a nezkrotnosti, vlastně přírody. Lebka jelena také znamená velmi temné zákoutí, nevyzpytatelnost a znamená zemi. Lebka medvěda, nebo medvěd jsou hory, led a sníh. Vlk je symbol ohně, spolupráce a pastí. Had, symbol vody, deště, bouře a odhalení. Havran je vzduch, divokost, a vidění.

Oheň: Symbol života, ničení, ale i světla.

Voda: Symbol života, nezkrotnosti a počátku.

Meč: Symbol oddanosti, boje a odvahy.

Překřížené ruce, větve, nebo paroží: Symbol smrti, nebo místa, kde nechcete být.

Oko: Magický předmět, artefakt.

Drak: Nadpřirozeno, legendární

Zavázané oči, slepota: Pradávný symbol, který se používá především v hrobkách pro znázornění nepřemožitelnosti a odolnosti proti veškerým iluzím. Je tím vlastně sdělováno, že dotyčný nepotřebuje vidět k tomu, aby věděl, o co jde.


Obecné zvyky

Obětiny pro Snorxe
Snorxové jsou v Iscaraalu proslulými tvory. Jedná se o obrovské psi, kteří mají v kohoutku až 180cm. Iscové věří, že jsou spojeni s Ooaltalahem, bahkleiranem všech lesů světadílu a že mu nosí zprávy o tom, jak se lidé chovají v lese. Je tedy dobrý zvykem jim nechat nějakou obětinu. Nejčastěji to je část úlovku, trochu vnitřností zanechaných na pařezu v lese. Většinou se ještě dají na kus kůry, nebo podloží listím. Tento zvyk se provádí jen v místech, kde se opravdu tito psi vyskytují.


Formálnosti
Při formálních setkáních se drží přísné zvyky. Zpravidla se říká "Neymek yawer" což znamená Zdravím tě. Pak následuje poklona, při které pravou ruku položíte na levé prso, vlastně na srdce a levou ruku natáhnete do boku. Při méně formálních setkáních stačí pokynout hlavou a naopak při velice formálním setkání klečíte na pravém koleni, se stejným položením rukou. Také většinou vytáhnete zbraň a její hrot opřete o zem.

Čestný souboj
Pokud je před vámi čestný souboj, je gesto podobné, jako při pokloně, s tím rozdílem že v natažené ruce třímáte zbraň. Pokud máte obouruční zbraň, je dobrým zvykem opřít si ji o rameno a mít ji vodorovně se zády. Až se tato formálnost uskuteční, buď se přechází rovnou do útoky, nebo bojového postoje. Když dotyčný přejde do bojového postoje, protivník je povinen okamžik počkat.


Uctění mrtvých
Umře-li někdo v čestném boji, je zvykem mu vrátit zbraň a prokázat mu poslední poctu zavřením očí. Poté mu zbraň dáte na hruď, případně pohřbíte. Pokud toho z protivník moc nezbyde, zpravidla se zabodává jeho zbraň do země. Někdy se takto uctívají vážení padlí, třeba i před stovkami let. K jejich hrobům pocestní zabodnou meč

Mohylám a hrobům
Toto je spíše vesnický zvyk, ale i ve městech jej najdete. Na jaře se vždy nosí k nejbližším hrobkám, nebo rozvalinám květinové věnce, nebo svazky květin, či nějakých oblázků. Někdy také malý džbánek s mlékem a chleba potřený medem. Mléko a chléb si podle legend berou malí lesní bůžci. Díky tomu daru se prý pole stávají úrodnější. Kdoví zdali to funguje.
Květiny zase patří těm, kteří jsou v hrobce uloženi. Je to proto, aby jim byl zpříjemněn pobyt v jejich kobce. Ať už jsou mrtví, nebo ne tak úplně.

Svatba:
Svatba je velká veslice. Při svatbě je zvykem, že nevěsta má na sobě tmavě zelené šaty se zlatým dekorem. Ve vlasech nebo kdekoliv na sobě musí mít nějaké pírko, nejlépe iscariana. To samé musí mít i ženich, jako symbol loajality. Co se týče oděvu muže, musí ladit s nevěstou, takže se ve v zásadě barvy neliší.
Obřad provádí většinou nejstarší příčetný z vesnice. Pokud se jedná o město, provádí jej někdo pověřený úřadem, nebo nejstarší z rodiny. Vše se pak musí nahlásit radnici.
Při svatebním obřadu jdou novomanželé vedle sebe. Žena jde většinou na levé straně. Je to proto, že většina lidé jsou praváci a tím pádem i zbraně drží v pravé ruce. Je to proto, aby případně mohl ženich svou nastávající bránit. Poté přijdou před oltář, kde je dýka a svitek. Dýku si bere vždy žena a svitek muž. Je to vlastně prohození rolí, kdy se klade důraz na to, že i žena může mít zbraň a může bránit rodinu. Svitek je přísaha ženicha. Poté oba dva dostanou kousek sladké sušenky, něco jako hostie ve vnějším světě. Tu oba snědí a staršina má proslov a poté nastávající pronesou:
Ženich: Skrze život i smrt tě budu chránit,
Nevěsta: Já tě budu navždy milovat a hájit.
Poté mohou dodat ještě něco svého, ale pokud ne, mohou se políbit. Svazek je tedy pak uzavřen. Začíná veselice doprovázená hudbou, tance, pitím, jídlem, zkrátka rozmanitou zábavou.
Pokud je také možnost, aby jedna polovička odešla od obřadu, svatba se tedy ruší.

Narození
Když se narodí dítě, je dobrým zvykem jej ponořit do ledové vody, ale jen položit a rychle vyndat. Poté je tradice, dát dítěti nějaký malý dárek, buď peněžní obnos, zvíře, hračku. Narození dítěte se slaví v úzkých rodinných kruzích, ale je možné, aby byli pozvaní i přátelé. A i když nejsou pozvaní přátelé, je nepsaný zvyk, že by o oni něco měli poslat.
Co se každoročních narozenin týče, jsou slaveny a dítě, nebo kdokoliv dostává dárky. Nevětší oslava však přichází v sedmnácti, kdy mladí dosáhnou dospělosti.


Pohřeb:
Jedná se o formální rodinnou záležitost. Pokud někoho rozsekáte v lese na kaši, je jasné, že nebude mít honosný pohřeb, jestli vůbec nějaký. Když dotyčný zemře, je mu prokázána poslední čest. Opět se mu dá pravá ruka na srdce a levá položí vedle děla. Pokud byl někdo bojovníkem, většinou se ukládá v obřadní zbroji a se zbraní v ruce. Je možné dát milodary. Pohřeb probíhá většinou večer, za planoucích ohňů a zpěvu. Také se většinou do hrobu přihodí nějaké amulety zasvěcené Norn-nul, aby neopomněla na nebožtíkovu duši. Pak se většinou všichni rozejdou a druhý den musí být nahlášeno úřadu, že dotyčný zemřel.
U velmi významných osob se provádí ještě další honosné ceremonie. Jde o pokleknutí všech příslušných. Tasí obraně a jakoby je nabízí mrtvému. Když tohle všichni udělají, dvakrát ťuknou zbraní do země a většinou pějí hluboký chorál. Ceremoniál většinou provádí nejbližší zesnulému, či nejvyšší postavený z města.
co se dědění majetku týče, existuje zde závěť. Pokud není, zpravidla dědí děti, pokud nejsou potomci, dědí vnoučata, pokud je případné zesnulé děti měli. Pokud vnoučata nejsou, dědí rodiče. Pokud i ty zemřeli, dědí bratr, pokud ani ten není, dědí manželka, a když není nikdo a neexistuje závěť, která by někomu něco odkázala, majetek propadne danému Lonnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama